...o lásce♥

16. srpna 2006 v 15:48 | Klárka |  Básničky
ČEKÁNÍ
Čekám na Tvoje něžné pohlazení,
bez kterého smysl života není.
Čekám,až řekneš:"Mám Tě rád",
tuhle větu bych mohla slyšet desetkrát.
Čekám na ty sladká slůvka:"Strašně Tě miluju",
co si já husa hloupá od toho slibuju??
Čekám zbytečně,,teď už to vím,
v noci však stále o Tobě sním.
CHCI..
Chci pohladit Tě po tváři
a sledovat
jak se Ti oči rozzáří.

Chci rozprostřít vášnivé sítě
a do nich
pevně chytit si Tě.

Chci si s tebou něžně hrát
a vidět
jak začneš víčka přivírat.

Chci cítit vůni Tvojí kůže
a pak
pak už Ti nikdo nepomůže.
HVĚZDY
Bojím se tě, já mám strach z tebe,
tvé city chládnou, a mě z nich zebe.
Myšlenky jako noční nebe černé,
jen hvězdy - jiskry naděje věrné.
Už jich však nepřibývá, mizí;
zdáš se mi čím dál víc cizí.
Jak ale překonat tu zeď?
Já se tak bojím - tak už mě veď.
Každý večer hledím do nebe;
čekám novou hvězdu - čekám na tebe!
SLUNCE JMÉNEM LÁSKA
Dneska slunce krásně září,
jako léto už se tváří.
Až však večer zase zhasne,
tak mi bude víc než jasné,
že si s námi jenom hraje,
na Tebe však nevyzraje.
Můžou lítat hromy blesky,
když jsem s Tebou, je vždy hezky.
Uvnitř nás se totiž směje
slunce, které pořád hřeje.
Nevyhasne ani v řece,
jmenuje se láska přece!
JINAK TO NEJDE..
Tvé srdce mi spadlo do klína
a já měla chuť si jej brát.
Sama sebe za to teď proklínám,
s osudem člověk nemá si hrát.

Z náruče samoty jsi mě rval
a já ti neuměla bránit.
Rozhodl všech pocitů král.
Já tě vážně nechci zranit...

Jak ti jen svůj pohled přiblížit?
Proč jsem pozvala lásku dále?
Vážně ti nechci ublížit,
ale...

Musím na sebe dohlížet.
Jak těžko se mi říká NE!
Ale už nemůžu jen přihlížet,
jak to všechno dopadne.

Znamení provinilce na čele nosím,
smysl pro spravedlnost mi ho dal.
Z celého srdce tě teď prosím,
aby ses mě navždycky vzdal.

Z úcty ke svědomí
teď ukážu ti záda,
ale odcházím s vědomím,
že mám tě pořád ráda.
POSLEDNÍ LOUČENÍ
Pohledem do očí otevřít svět,
polibkem nahradit milion vět.
Jediný pohled a víš...,
jediné slovo a pochopíš.
Vykřičet do světa pár slov,
cítit na srdci mrazivý kov.
Kdekoliv se teď nacházíš...
myslím na tebe a ty to víš.
Dotknout se, políbit na tvář,
uvidět v očích tvých sluneční zář.
Sbohem ti dát, ta slova bolí,
muka pro ty, co tuto cestu volí...
KONEC
Viděl její smutnou tvář,
kterou smíval pláč.
Viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané.
Viděl její třesoucí se ruce,
cítil jak moc jí bolí srdce.
Netušil,že takhle bolí láska,
nevěřil,že tohle je ta kráska.
Ta kterou opusil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.
Chytil ji za ruku a prosil,aby mu odpustila,
ona vstala a navždy ho opustila!
DAR
Dám vše, co člověk může mít.
Dovolím nemocnému zdraví mé si vzít.
Objetuji svoji krev, aby někdo druhý mohl žít.
Dám své slzy, ať už není žádný pláč.
Daruji svou sílu, ať slabý může být rváč.
Dám i kus srdce svého.
Přála bych si jen, aby ve tvém těle
nahradilo kousek toho tvého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.